%\bgroup \parindent=1em \parskip=0pt plus1pt minus0pt
\medskip

\nadpis Výročí 2024
%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%

%\noindent {\bf }
\medskip


Počátky jednoty bratrské jsou neodmyslitelně\break spojeny s~postavou bratra {\it Řehoře Krajčího}.
Ačkoliv mu v~řadě osobností jednoty patří čestné místo, je s~podivem, jak málo víme o jeho životě.
Jsou to spíše jen střípky z~velké mozaiky, které dávají tušit obrysy celého obrazu.

V~utrakvistické komunitě pražského kláštera {\it Na\break Slovanech}, kde působil jako hospodářský správce, se seznámil s~těmi, kteří nechtěli nechat reformu církve ustrnout na půli cesty.
Snad právě zde poznal také~valdenské a jejich kazatele {\it Friedricha Reisera}.


Znal se osobně s~{\it Janem Rokycanou} a podle některých dobových zpráv byl dokonce jeho synovcem.
Navštěvoval Rokycanova kázání a postupně se k~Řehořovi přidávali další, kteří vytvořili zárodek budoucího bratrského společenství.
Rokycana je seznámil s~dílem {\it Petra Chelčického}, další významnou postavou, která ovlivnila počátky jednoty bratrské.


Víme také to, že Řehoř pocházel z~nižšího šlechtického stavu, ale jeho rodový původ stále zůstává neznámý.
Příjmí {\it Krajčí} přijal zřejmě až v~jednotě a pravděpodobně odkazuje na činnost, kterou získával obživu.

Řehoř stál za odchodem prvních bratří do {\it Kunvaldu}, k~němuž došlo v~roce 1457 nebo 1458.
Nové útočiště získala Řehořova skupina na přímluvu Jana Rokycany u {\it Jiřího z~Poděbrad}, jemuž tehdejší litické panství pod Orlickými horami patřilo.

V~Řehořově životě bylo toto období naplněno \hbox{intenzivní} prací.
Jeho šlechtický původ mu usnadňoval komunikaci s~urozenými, kteří se v~době počátků jednoty zajímali o nové společenství a zvažovali, zda se k~němu připojí.
Řehoř s~nimi udržoval komunikaci a sám obcházel další skupiny upřímných křesťanů, které usilovaly o hlubší zbožnost.
Jeho „misijním“ polem byly prakticky celé Čechy.
Přestože v~jednotě nezastával žádnou formální roli, nebyl v~roce 1467 zvolen ani mezi první tři kněží jednoty, působil svojí přirozenou autoritou a zejména svými spisy, z~nichž se ty nejdůležitější dochovaly dodnes.

Ačkoliv nadále udržoval styky s~Janem Rokycanou~-- zaslal mu několik dopisů, v~nichž vysvětloval bratrské učení~-- nevyhnul se pronásledování.
Již v~roce 1461 strávil nějaký čas ve vězení v~Teplicích.
Jeho bezpečným útočištěm se stal {\it Brandýs nad Orlicí} na panství {\it Kostků z~Postupic}.
Řehoř si zde vystavěl „chaloupku, kteráž tu byla, kudy se vcházelo do zámku Orlíku“ a ve městě dům, který bratří nazývali {\it srub}.
Později sloužil jako zázemí bratrským kněžím, správcům brandýského sboru.


Řehoř zemřel v~roce {\it 1474} a v~Brandýse byl také pochován.
Pro osudy tohoto „zakladatele jednoty“ je příznačné, že neznáme ani místo jeho pohřbu.
Dlouho se soudilo, že leží někde pod zříceninou středověkého hradu, který po dlouhém chátrání nyní konečně dostává důstojnější vzhled.
Podle bratrských pramenů byl však Řehoř pochován „na Orlíku“, tedy v~blízkosti zaniklého hradiště na zalesněném kopci vypínajícím se nad dnešním pomníkem {\it J. A. Komenského}.

{\it Řehoř Krajčí} je příkladem člověka, který pro následování Krista neváhal opustit jistoty, které mu nabízel jeho stav a dobré konexe.
Ne každý takovou odvahu najde.
Před třemi sty lety ji našla také skupina řemeslníků ze Suchdolu nad Odrou, kteří pod vedením {\it Kristiána Davida} opustili svůj domov na severní \hbox{Moravě} a odešli do hornolužického {\it Herrnhutu}.
Hrabě {\it Zinzendorf} zde na své panství ochotně přijímal \hbox{exulanty} pro víru, kterým hrozilo ve své původní \hbox{vlasti} pronásledování a nabídl jim nový začátek.
\hbox{Pokračování} tohoto příběhu všichni známe, je jím téměř po celém světě rozšířená {\it Moravská církev}.

V~roce {\it 1724} vznikla česká exilová obec i~v~nedalekém {\it Großhennersdorfu}, který patřil Zinzendorfově babičce {\it Henrietě Kateřině z~Gersdorfu}.
Přestože zdejší sbor českých exulantů trval jako samostatné společenství sotva jednu generaci, stal se důležitým místem, kde nacházely zázemí mnohé skupiny utečenců, jež pokračovaly dále do Berlína a do pruského Slezska.
Jeho správcem byl několik let pietistický kazatel {\it Jan \hbox{Liberda}}, autor oblíbeného kancionálu {\it Harfa nová}.

A sluší-li v~roce 2024 připomenout i nějaké literární dílo, pak jím může být například spis Lukáše Pražského {\it O spravedlivosti z víry}, vydaný tiskem právě před pěti sty lety v~Mladé Boleslavi.
(Jeho titulní stránka je vyobrazena na zadní obálce.)
Jak vyplývá již z~názvu díla, bratrský biskup jím jemně polemizuje s~Martinem Lutherem, jehož reformace se v~té době překotně šířila nejen po Německu, ale zasáhla i mnohé další země Evropy.
Lukáš, který si byl podobně jako jeho předchůdce Řehoř vědom toho, že samotná víra nestačí, čtenáře nabádá, že reakcí člověka na spravedlnost přijatou od Boha má být skutečné následování, které se projevuje láskou k~bližním a~nenávistí vůči nepravostem.

\hfill {\it Jiří Just}

%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%%
\vskip 1em

V roce {\it 1624} vydává císař patenty, vyhánějící všechny nekatolické duchovní z Čech i z Moravy.
Pronásledovaný {\it Jan Amos Komenský} se v~témže roce 3. září podruhé žení, a to v~Brandýse nad Orlicí;
jeho chotí se stává {\it Marie Dorota}, dcera bratrského seniora {\it Jana Cyrilla Špalka}.
Bohužel žádný její obrázek, kterým bychom mohli ozdobit předsádky našich ručně vázaných Hesel, jsme nenašli,
a tak si alespoň připomínáme Komenského díla, sepsaná v~tomtéž roce:
{\it Pres Boží}, %(17.4.), 
{\it Truchlivý II},
{\it O sirobě}.

Snímky titulních stránek naposledy jmenovaných spisů jsou vidět i~v PDF verzi Hesel JB 2024, která mezi různými e-knihami nabízí nakladatelství \hbox{\it e-bohém} na stránce:
{\monof https://www.jine-knihy.cz}\\
Stačí do vyhledávacího políčka zadat "Hesla".

\hfill {\it Váš vydavatel Petr Heřman}

\egroup